Plavání doma slouží k tomu, aby dítě, které je ještě příliš malé na to, aby navštěvovalo bazén, mohlo již cvičit doma ve vaně, prohlubovalo kontakt s rodiči a připravovalo se na plavání v bazénku. Pro děťátko je nejlepší začít s plaváním co nejdříve, pokud ještě neztratilo své rané reflexy a nezačalo se bát vody a cizích lidí. Začít může hned, jak se mu zahojí pupík po porodu.

Plavání výrazně napomáhá psychomotorickému vývoji dítěte, příznivě ovlivňuje trávicí ústrojí, děťátko posiluje svou svalovou soustavu a zároveň dostává spoustu podnětů i po psychické stránce. V případě zájmu Vás může navštívit naše instruktorka, která Vás seznámí se základními pravidly a principy plavání, ukáže vám polohy, které jsou vhodné na plavání podle věku vašeho děťátka.

Po instruktáži si všechny polohy vyzkouší s děťátkem také maminka nebo tatínek. Všechno dostanete také v písemné podobě, abyste mohli zpětně nahlédnout. Polohy nejsou sice těžké, ale napoprvé si člověk všechno nemusí pamatovat. Návštěva trvá většinou tři čtvrtě hodiny, vše ale záleží na tom, jak je na tom děťátko momentálně s náladou. Ve vodě je dítě max. 30 min. Stává se ale, že to někdy na poprvé ani nevydrží.

Budete-li mít zájem, kontaktujte nás a domluvíme se na termínu nebo nechte na sebe telefonní kontakt. Na plavání je nejlepší volit dobu, kdy bývá dítě obvykle v dobré náladě, vyspinkané a najezené.

Ceník plavání doma ve vaně

První návštěva stojí 680,- Kč, pokud bydlíte v Brně. Nejste-li přímo z Brna, je nutné počítat s tím, že se dohodneme ještě na finančním vyrovnání dopravy lektorky.
Instruktorka vás také seznámí s průběhem kurzů plavání v bazénku. Tato návštěva většinou rodičům stačí k tomu, aby v plavání doma ve vaně mohli se svým děťátkem pokračovat již sami. Pokud si ale přejí, může je instruktorka navštěvovat i nadále.
Každá další lekce stojí 450,- Kč. Pokud vlastní rodina bazén, lze lekce provádět i v bazénku.

Příběhy plaváčků

Simončin příběh

Když se mi narodila dcerka, vzpomněla jsem si, že jsem kdesi viděla zmínku o tom, že se dá s úplně malinkými miminky plavat i doma ve vaně. Protože jsem ale měla strach, že bych neodbornou manipulací mohla malé ublížit nebo ji dokonce ohrozit na životě, rozhodla jsem se důvěřovat profesionálům a začala pátrat po internetu, jestli náhodou takovou možnost někdo v našem okolí nenabízí. Štěstí mi přálo a zjistila jsem, že v Brně existuje plavecký klub Plaváčci, který nejen že pracuje na několika bazénech po Brně, ale dokonce je ochoten po telefonické domluvě poslat lektorku přímo domů, aby rodičům vysvětlila základy plavání s kojencem tak, aby se nikomu nic nestalo a maminka i dítě si cachtání pořádně užili.
Domluvila jsem si tedy návštěvu. Byla jsem poučena, že dítě by nemělo hodinu před plaváním jíst, aby se předešlo ublinkávání v důsledku časté změny poloh a také by mělo být odpočaté a v dobrém rozmaru. Na základě denního režimu Simonky jsme tedy dohodly s instruktorkou dobu, kdy je její návštěva nejpříhodnější. Maličko nepříjemné bylo, že paní před domluvenou návštěvou onemocněla, ale včas mi zavolala a omluvila se, že by nerada mého drobečka nakazila. Sice jsem se těšila, ale na druhou stranu bylo moc milé a ohleduplné, že nezavolala deset minut před plánovanou návštěvou, ale už v předvečer. Plavání jsme tedy o pár dní odsunuly.

Když v náhradním termínu přijela, měla jsem z ní docela dobrý pocit. Na Simonku byla milá a mně všechno trpělivě vysvětlovala. Pravda, trošku mě překvapilo, že mám takovému drobkovi napustit vanu skoro po okraj, když se doteď cachtala jen v malé vaničce s pár centimetry vody a ještě s lehátkem. Ale má-li být dítě nadnášeno vodou, v pěti centimetrech to prostě nejde. Loktem jsme zkontrolovaly teplotu vody – to je mimochodem taky dobrá finta, že člověk nemusí mít teploměr a přicmrndávat po troškách, aby se trefil na 36°C, ale jen ponoří loket a je-li mu voda příjemná (necítí, že by výrazně pálila nebo chladila), bude s největší pravděpodobností příjemná i miminku. Jistota je ale jistota, tak jsme Simonku nejprve jen maličko pokropily na bříšku a když neprotestovala, smočily jsme jí ve vaně nožičky. Pořád se vesele smála a já už nepochybovala, že ta správná voda se dá napustit i bez teploměru.

Lektorka mi vysvětlila, jak miminko držet, abych mu neublížila a nemohlo mi vyklouznout jak v poloze na zádíčkách, tak i na bříšku a to i přes to, že Simonka ještě neuměla sama držet hlavičku zvednutou. Byla jsem poučena, že u takových mrňousků se nedá mluvit o plavání jako takovém a že se rozhodně dneska nebudeme učit základy kraula. Na to mají děti čas nejméně do dvou let. Instruktorka mi přímo na Simonce ukázala, jak ji správně ve vaně vozit na zádíčkách, jak na bříšku i jak si odpočinout, protože plavání je pro tak malé človíčky stejná dřina, jako třeba píďalkování po dece. Zpočátku jsem měla trošku obavy, že bude malá plakat, protože ji drží cizí člověk, ale paní ji uklidňovala písničkami, říkankami a i když mluvila na mě, používala jemný tón hlasu, aby malá měla pocit, že jí někdo povídá pohádku.

Na závěr mi dala ještě pokyny na papíře (člověk si všechno hned nezapamatuje) a ještě jsme si pustily CD s filmem o plavání kojenců, které Simonka ani nedokoukala, protože jsem ji po plavání nakrmila a po pár minutách usnula jako špalek, i když nám jindy dá usínání hodně práce. Až jsem chvíli paní podezírala, že mi dítě vyměnila. Takový spánek jsem u naší dcerušky snad ještě nezažila.

Vzhledem k tomu, že jsem uvažovala, že se časem začneme objevovat i na bazéně, bylo mi ještě vysvětleno, jak malou připravit na to, že v bazénku je trošku chladnější voda než doma ve vaně. Nikdy by mě nenapadlo, jak nenásilná, ale při tom účinná metoda otužování existuje. Plavání doma jsme praktikovaly až do doby, než nám byla naše vana malá a i teď, kdy už Simonka sedí a pokouší se i stát, využíváme vanu k různým vodním radovánkám. Jen ji musím hlídat, aby neuklouzla a nezranila se.
Jediná nepříjemná chvilka doma byla, když manžel, který se plavání odmítal účastnit, přišel jednou do koupelny právě ve chvíli, kdy se Simonka (kdoví pokolikáté) trošku napila. Manžel se lekl, vykřikl a dítě vyděsil. Zatímco já byla informovaná a měla jsem natrénováno, jak dítě chytit, aby vodu polklo, jsem po jeho výkřiku taky zpanikařila a na rozdíl od jiných podobných příhod to skončilo křikem a kuckáním. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Není nad chladnou hlavu a společnou zábavu.

1

Ahoj kluci a holky, jmenuji se Lukášek, nedávno mi bylo 6 týdnů a tohle je moje první „plavání“ ve veliké vaně. Že vypadám trochu vyděšeně? Nedivte se, víte, co je tu vody?!

2

Maminka mi slíbila, že se mi to bude moc líbit a taky, že mě zatím nepustí, ale jelikož ještě nevím, co od ní můžu čekat, rozhodl jsem se, že se budu držet.

3

Hm, řeknu vám, tohle vození po vodě na zádíčkách, to by docela šlo…..vodička je krásně teplá a maminka mi k tomu dokonce zpívá.

4

To, co mám teď pod hlavou, to je podhlavníček. Nadnáší mi hlavičku a maminka mě občas trochu pouští – co jsem říkal, ale víte, že je to docela fajn.

1

Tak, to by pro dnešek stačilo, to jsem se ale nadřel!!!!